30. CSDCTS 

Celostátní setkání dětských country tanečních souborů 

Kdy a kde?

Bohužel už to zase nevíme... Uvidíme, jak se vše vyvrbí.

 
 
 
 
Aktuální slovíčka od Míry Procházky

Milí taneční přátelé!

Velmi Vám děkuji za přízeň, kterou chováte k těmto webovým stránkám. Přesto, že se zde v poslední době takřka nic neděje, denně návštěvnost dosahuje 50 – 80 lidí. Vážím si toho. A těším se, až se zase potkáme na tanečním parketu!!!

Tak jsem se po čase zase dokopal, abych napsal pár slov do této rubriky. Ne, že bych žádná nenapsal, ale vždy, když jsem si je druhý den přečetl, nestály za to, abych je umístil na webovky.

Ono v podstatě není o čem psát, pokud to mají být webovky o mém tanečním působení, o akcích, soutěžích, o školních pořadech. O pořádání a o zvučení a o tom, co se odehrálo nebo co se bude dít.

Jindřichův Hradec neproběhl. Docela mě to mrzí. Pravidelná a skvělá akce. Tak snad příští rok. Nebo třeba i na podzim.

Včera jsme se s Hankou ze Svratky dohodli, že prozatím odložíme i 30. CSDCTS. Doufám, že alespoň Ivančice na konci května proběhnou již bez problémů, stejně jako červencové tancování s Medvědem.

Uvidíme…

My si užíváme přírody. Ne z nouze, ale proto, že nás to zkrátka baví. Ještě před týdnem, 22. března, jsem byl s dětmi na běžkách. To už se dlouho nestalo, aby v druhé polovině března bylo tolik sněhu. Letošní zima se doopravdy vydařila. Pak začalo tát. Takže chodíme pěšky, pořádáme výpravy, kdy lezeme po skalách, brodíme bažinou a v dosud neroztátém sněhu pozorujeme stopy zvířat, které odléváme. V noci sedíme u bobřího potoka a čekáme, jestli na břeh vyleze plachý bobr, kterého vídáme občas pod hladinou, když hodinku nehnutě posedíme na břehu potoka. Někdy nás vyděsí prasátko, jindy najdeme stopu vlka – v místech, kde na kilometry daleko není jediná lidská stopa, čili je nepravděpodobné, že by se jednalo o psa. Někdy jdeme po lesních cestičkách vyšlapaných zvěří, někdy dokonce po turistických značkách, ale jindy jdeme takovou divočinou, že kilometr cesty trvá dvě hodiny i víc. Že to je pro děti (i pro mne) zážitek, je nasnadě.

A protože Velikonoce klepou na dveře, zdobíme vajíčka, vyrábíme papírová kuřátka a slepičky, domů si nosíme kočičky a jehnědy – zkrátka trochu toho jara si chceme užít co nejvíc.

Přeji Vám krásné Velikonoce a barevnou jarní přírodu!

Míra Procházka

 

 

Níže si můžete prohlédnout fotky z již neaktuálních slovíček.

Nahoře: Tak to jsme my dva. Šumavští braši, kteří si letošní zimy užívají plnými doušky.

 

 

  

A ještě přikládám pár obrázků z toho, jak jsme se měli během koroprázdnin.

  

Mikroskop nás baví. Otevírá se nám úplně nový svět...

Obrázky z výprav za poznáním.

Nahoře: Zvědavě vykukující larvičky chrostíků ze své schránky.

Dole: Další dva chrostíci, dřípatka horská, poznali jste larvu vážky? A ještě sýkora uhelníček a jeden pavouček.

  

    

Bobři jsou hodně pracovití.

Bobří hráz.

Když objevujeme zaniklé osady nalézáme krásná místa.

No není nádherná?

Bylinky a sazeničky ve verandě.

Ten bobr se nemohl rozhodnout, kde bude hlodat...

 

O svatojakubské noci jsme nasbírali devatero kouzelných bylin, uvařili kouzelný čaj, zapálili slavnostní táborák (byť jen ve stolním provedení) a pak jsme si hezky vyprávěli.

Fešanda z vyrovnávačky.

Otakárek fenyklový

 

Pijavku koňskou zná každý, ale už jste viděli splešťuli blátivou? Ano, tu, co znáte z Ferdy a ze Včelích medvídků.

Mladí hydrobiologové v akci.

 

 

 

Dole uvidíte fotky z již smazaných "Aktuálních slovíček".