29. CSDCTS 

Celostátní setkání dětských country tanečních souborů 

Střelice u Brna 

12.-14.duben 2019
 
 
 
 
Aktuální slovíčka od Míry Procházky

 

Milí taneční přátelé!

„Prrrr!!!! Tak sakra, mrcho stůj!!!!“, chce se mi volat každou chvíli, když se kouknu do kalendáře. Jenže ať člověk volá jakkoli, čas se nezastaví. Pravidelní návštěvníci našich webových stránek již dva roky vědí, že poněkud nestíhám aktualizovat tyto stránky. Kamarád školník Luboš Pršala (kterého mnozí z vás znají) mě vždycky nakopne, že je nejvyšší čas. Někdy i třikrát. Někdy decentně, jindy mám pocit, že již se mnou třepe a třese, abych konečně sednul ke klávesnici. A jsem mu za to vděčný.

No ono je to těžké. Když se kouknu na poslední rozepsaná „Aktuální slovíčka“ ze sedmnáctého října, začínala slovy: „No tak jo, tak já tedy něco napíšu…“, řekl jsem si předevčírem, když mi volal kamarád Luboš z Tábora. „Pěkně jsi ty aktuální slovíčka odflák!“, pravil. Jenže ta slovíčka jsem nedopsal, pak jsem byl devět dní na penzionech bez internetu, k tomu si představte velkou aparaturu do obrovských školních hal, kdy nosíte 18x 30 kg nejprve do tělocvičny, pak zpět do auta, vynásobte každou z cest čtyřiceti schody, jednou se zátěží a potom zpět, to celé ještě jednou, když po školním pořadu stěhujete zpět do auta to vše ještě jednou, když totéž musíte vynosit do penzionu. Fakt v té chvíli nemám sílu něco psát.

A třeba dnešek? Budíček v pět, pak mytí nádobí, chystání snídaně, oběda a jiné domácí radovánky, v půl sedmé buzení dětí, učesat, umýt, obléct, nasnídat, Kristinku odvést do školky, s Mirečkem domů, pohrát si, pak ho osamostatnit a vyřídit nejdůležitější maily potom i s ním na divadlo do školky, po něm autoservis v Brodě, v jiném servisu domluvit jinou opravu, pak dodělat oběd, vyzvednout Kristinku ze školky, uspat děti, naštípat dříví, zrýt záhonek, zazimovat fóliovník, poslat objednané taneční materiály, napsat faktury za výuky a najednou je děsně moc hodin, teď je jedenáct večer, za chvíli bude opět pět ráno a zase všechno od začátku… Jo, ještě musím doběhnout z paneláku (kde mám internet) do domečku (kde ho nemám).

 

 

A přitom jsem vám chtěl psát něco jiného. Už před pár dny… Vždy, když jsme chodili s dětmi na houby a míjeli patníky s nápisem CS, uvědomoval jsem si svůj patriotismus. Nejen k Šumavě, nejen k jižním Čechám, nejen k České republice (ne k Česku, ten výraz mi jde proti srsti), ale i k Československu. Vždyť tatínek pochází z Topolčan, tak jsem napůl Slovák. Teprve s dokumenty, hlavně na ČT 2, a teprve s řadou výstav jsem začal chápat souvislosti od roku 1914 do roku 1938. Nemůžu se zbavit dojmu, že toto období dějepisáři nějak odflákli. No nic. Sto let je úžasné výročí a ať si ho přebere, každý jak chce. Pro mnohé (i pro mne) jde o úctyhodné číslo. Nicméně. V této republice

(= Československu – pomiňme rozdělení před pár roky) žiji padesát let. A ta republika je jen dvakrát tak stará, jako já… Z hlediska historie mi to přijde malinký krůček. A tak bych chtěl oběma našim republikám, té Slovenské i té České, popřát do dalších let jen to nejlepší, hlavně mír, a svobodu. A také nezkorumpované politiky bez sobeckých sebestředných zájmů. Politiky, kteří by – kéž by Pán Bůh dal, vykonávali svou profesi na nejvyšší úrovni bez nároků na plat, jako to bylo ve starověkém Římě. A nebo naopak, ať jsou ohodnoceni nadstandardně a nemají potřebu různých nepravostí – eufemicky – velmi, velmi eufemicky, řečeno. Politiky, kterým nepůjde o svůj kšeft. Kterým nepůjde o likvidaci životního prostředí jen proto, že nově budovaná (či alespoň plánovaná) asfaltová cyklostezka (nahrazující stávající pohodovou a romantickou polní či lesní cestu) povede přesně kolem objektů jejich komerčních zájmů ( = penziony, hospody, půjčovny všeho možného atd…, atd…), politiky, kterým nepůjde jen o to, aby zastavěli co největší plochu se vzácnými rostlinami a živočichy jen proto, aby bylo více hotelů, politiky, kteří nebudou plundrovat řeky, jezera, lesy…

Tato republika je nás všech. Je to přesně pětadvacet let, kdy jsem na konci října 1993 putoval po Zakarpatské Rusi, po místech, kde žili naši předci. V noci se třásl zimou a trochu i strachem před medvědy, ale přes den jsem mluvil se spoustou báječných lidí. A mnozí z nich se dodnes považují za Čechoslováky. A tak nedopusťme, aby se opět posouvali hranice naší milované země, naší vlasti. Ať to zní sebepatečtitěji, tady jsme doma a zde domov můj. Vlastně náš…

 

Domov můj… Domov mých dětí. Škroup a Tyl by jistě měli radost, kdyby viděli a hlavně tedy slyšeli, jak tóny jejich písnička stále zaznívá českým povětřím. Trošku mě mrzí, že dětem ve školce nepoví něco o historii naší hymny. Že je nenaučí její slova. Vyprávěl jsem Kristince (i Mirečkovi, ale pro něj je to poněkud abstraktní) o této písničce. Vyprávěl jsem jí o tom, jak je hymna důležitou a vzácnou písní pro každý národ. Zpíval jsem jí svým neumělým hlasem hymnu naší, slovenskou, německou i ruskou. Ale hlavně tu naší. Na louce u čerstvě zasazené lípy ji zazpívala pěvkyně a byl to skvělý zážitek.

A pak jsme jeli do Brodu. Teda Vyššího. Volala mi paní Kaiserová z MÚ, že jsem na listině oceněných v rámci stého výročí založení naší republiky. No znáte to… Daj-li mi medajli… Nicméně dali. Ne medaili, ale z rukou pana starosty Zálešáka jsem převzal ocenění za dlouholetou práci s mládeží. Vážím si toho. Doopravdy. S Šumaváčkem tancujeme třicet let a to od roku 1993 právě ve Vyšším Brodě. Ocenění byli i další dlouholetí aktivisté na poli práce s mládeží. Ať šlo o kulturu, sport či další aktivity. A já bych chtěl za toto poděkovat. Nejen za sebe, ale i za všechny ostatní vedoucí nejrůznějších spolků, ať jde o rybáře, dračí lodě, fotbalisty, stolní tenisty a další, na které si nyní nevzpomenu. Každý z nás má nějaké ambice, má svoje mety, kterých by rád na poli svých aktivit dosáhl, ale všichni máme společné jedno – zaujmout děti, aby dělali něco smysluplného. Aby nepřemýšleli o lumpárnách a o nástrahách, který dnešní svět dětem přináší.

Vážím si ocenění, kterého se mi dostalo. Ale symbolicky bych se o něj chtěl podělit. Chtěl bych poděkovat vedení ZŠ ve Vyšším Brodě, paní ředitelce Marii Novákové a také paní zástupkyni Vandě Kotálové. A stejné poděkování patří emeritnímu panu řediteli Milanu Holkovi. Stejně tak bych chtěl vyjádřit svůj vděk Městu Vyšší Brod a jeho zastupitelstvu, bez jejichž podpory v podobě každoročních dotací, bych nedokázal celou řadu aktivit (včetně CSDCTS) zrealizovat. Bez jejich vstřícnosti (jak vedení ZŠ tak MÚ) by náš klub nebyl na té úrovni, kde nyní je.

 

Ale pokud bych měl ukončit tento článek, pak bych chtěl vyjádřit poděkování již zmiňované paní Kaiserové, která pracuje na MÚ v infocentru. A všem jejím kolegům. Protože ačkoliv nejsou zainteresovaní v žádném dětském spolku, to, co dělají pro nejen vyšebrodské děti je skvělé.

 

A protože vím, že mezi vámi je celá řada skvělých vedoucích (ostatně potkáváme se spolu na víkendových akcích) a protože také vím, že ne každé město či obec dostatečně doceňuje práci s dětmi, chtěl bych se o toto ocenění symbolicky podělit i s vámi. Protože si vážím toho, že s dětmi tančíte, a že zůstáváte věrni našim akcím.

 

Těším se, až se zase někde potkáme, nejlépe na tanečním parketu!

Míra Procházka

 

. . . . . . . .

 

 

Následující řádky ještě nějakou dobu na těchto stránkách ponechám, protože jsou pro nás opravdu důležité. Prosím, mrkněte na ně a až si budete kupovat něco přes internet, vzpomeňte si na nás. Díky.

Míra Procházka

(Napsáno 15. prosince 2017, ale stále platné.) Škoda, že jsem Šumaváček do GIVT.CZ přihlásil až teď a ne o měsíc dřív, když jsme všichni pomáhali Ježíškovi pořídit dárky a mnozí právě přes internet. Jenže teprve včera mi volal operátor této firmy s nabídkou. V rámci možností jsem si tuto firmu prolustroval, a jelikož nejevila známky podvodné společnosti, rozhodl jsem se Šumaváček do tohoto portálu přihlásit. Jestli nám chcete nejen před Vánoci, ale i příští rok finančně pomoci a přitom Vás to nebude stát ani korunu, zkuste nakupovat právě přes portál GIVT.CZ. Zastupují mnoho set e-shopů, včetně takových, jako mall.cz, deichmann.cz, levneucebnice.cz a spoustu, spoustu dalších. Nakupování na tomto portálu je velice jednoduché (kdo mě zná, jaký jsem počítačový antitalent, ví, že pokud napíši „velice jednoduché“, je to pravda). Pokud chci nakoupit přes internet, zadám GIVT.CZ, na titulní straně mrknu, jestli můj oblíbený eshop zastupují (jejich abecední seznam najdu v okénku „Nakupuji na“…), v kolonce (či okénku) „Přispívám na“ zadám toho, komu chci přispívat (čili square dance club šumaváček, spolek) a pak už nakupujete na svém oblíbeném eshopu, jak jste zvyklí. Nezaplatíte ani korunu navíc. GIVT.CZ dostává od eshopu provizi za zprostředkování obchodu a o tuto provizi se půl na půl dělí s neziskovkou, kterou chce podpořit.

 

Proto prosím, pokud ještě přes GIVT.CZ nenakupujete pro někoho jiného, zkuste to pro nás. Zkoušel jsem to a skutečně ceny nejsou navýšené.

 

Pokud Vás zajímá, nač příspěvky od této společnosti použijeme, pak vězte, že to bude CSDCTS ve Střelicích.

 

Díky a krásné těšení na Ježíška!

 

         Míra Procházka

 

 

              

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
     

    

 
 

 

TOPlist